Závody Pražské tyčky pořádá Pavel Beran již od roku 1992. Letošní Zimní Pražská tyčka se uskuteční v Atletické hale Strahov příští středu 19. února. Dokáže ho na závodech ještě něco překvapit? A co říká bývalý atletická trenér a šéftrenér skoků a vícebojů české reprezentace na české naděje v tyčařském sportu?

Skokanský rozběh na Václavském náměstí byl poprvé položen v srpnu roku 1992. Dokáže vás na těchto závodech ještě něco, nebo někdo překvapit?

Po začátcích Pražské tyčky na Václaváku v 90 létech minulého století se dosti změnilo. Podstatně se zvýšil počet těchto akcí na veřejném prostranství, většinou v centrech měst a vzrostla obliba i atraktivita a technická náročnost při pořádání. My speciálně jsme na Pražskou tyčku museli vyrobit dokonalejší a pružnější přenosný rozběh, abychom byli schopni konkurovat ostatním tyčkařským mítinkům, samozřejmě podstatně finančně náročnější. Snažíme se držet tradici této akce v centru Prahy (Již 28x léto a 24x zima, pozn. red.), ale nemáme potřebné finance, abychom konkurovali marketingově dokonalejším mítinkům, jako je například Lawileniho Clermond Ferand.

Zimní Pražská tyčka je o 5 let mladší než její větší letní „sestra“. Co stálo za tímto nápadem? 

Rok 1997 pro nás byl další pokus o přesun atletiky a zvláště tyčky k divákům do center měst. Bohužel nemáme nikde, kromě Ostravy halu, která by svojí kvalitou a vybaveností důstojně reprezentovala postavení atletiky ve sportu i společnosti. Tak jsme museli hledat jiné lokality. Třikrát se nám podařilo uspořádat Zimní Pražskou tyčku v nákupním centru Metropole Zličín a nakonec jsme zvolili alternativu návratu do nafukovací haly na Strahově.

Co je z pohledu atleta náročnější: skákat v červnu na Václavském náměstí, nebo v únoru v hale na Strahově?

Z hlediska organizačního je pro nás i atlety jednodušší skákat v hale na Strahově, neboť tam je vše k dispozici, oproti složité dopravě a stavbě sektorů na Václaváku, nebo před Rudolfinem. Ovšem pro diváckou kulisu a motivaci závodníků je daleko zajímavější skákat na náměstí před diváky.

Do zimní tyčky jsme po několik posledních roků zařadili B závod mladých talentů z celé republiky. Protože všichni též pomáháme trenérsky i metodicky na výchově mladých tyčkařských talentů, snažíme se dát příležitost mladé krvi i při tyčce. Každoročně zveme vybrané talenty, aby se u nás předvedli.

Jak je na tom česká atletická (potažmo tyčařská) mládež? A myslíte si, že bude nějaký Čech někdy útočit na světový rekord? (Dne 8. února 2020 ho překonal Švéd Armand Duplantis výkonem 617 cm, pozn. red.)

Talentů je poměrně dost, ČAS (Český atletický svaz) se systematicky i metodicky snaží o rozvoj tyčky, jen stále oproti ostatním tyčařským velmocem nemáme dostatek hal na zimní přípravu, a především kvalitních tyčí. Cena mládežnické tyče okolo 7-10 tisíc Kč, většinou dovoz z USA, a podle mého odhadu je třeba jednorázově dodat cca 500 tyčí a pak věřím, že tyčařská mládež pohne vpřed. Vlaštovkou je naše juniorská mistryně světa Amálka Švábíková, která ukázala, že to i u nás jde.

Rád bych vyzdvihl mladého Švéda Duplantise, který úžasným způsobem šokoval tyčařský svět a myslím si, že si z něho můžeme vzít příklad.

Slovo na závěr?

Všechny srdečně zvu na letošní Zimní pražskou tyčku, jak od 12 hodin na mládež, tak i od 15 a 15:30 na mužskou i ženskou soutěž Zimní Pražské tyčky v nafukovačce Na Strahově.

Zimní Pražská tyčka 2020 se uskuteční v Atletické hale Strahov. Hlavní závod mužů začíná v 15 hodin, ženy v 15:30. Startovní listinu najdete na webu: www.prazskatycka.cz

Pražskou tyčku najdete také na Facebooku

Pavel Beran st.

  • manažer a trenér z USK Praha
  • zakladatelem Jump teamu USK Praha
  • ředitel mítinku Pražská tyčka

Skok o tyči

Skok o tyči je sportovní odvětví řazené do lehké atletiky. Cílem je překonání vodorovně umístěné laťky s pomocí dlouhé tyče: jedná se v podstatě o upravenou gymnastickou disciplínu, kdy atlet (gymnasta) po rozběhu opře tyč do skříňky v zemi pod laťkou (atleti jí říkají „šuplík“), tyč se následně ohne a atlet, který se drží druhého konce tyče, je vymrštěn do výšky, kde musí překonat laťku, aniž by ji shodil. Poté dopadne do měkkého doskočiště. Tyč může být vyrobena z libovolného materiálu, jakékoli délky i průřezu a musí mít hladký povrch. Atleti mají na každé výšce tři pokusy, ale po prvním nezdařeném si další mohou ušetřit na další postupnou výšku, ale na ni mají pouze dva pokusy.

Jako první člověk světa, který se dostal za hranici 5 metrů, byl Pentti Nikula, ale za první oficiální pětimetrový výkon je považován až o půl roku později skočený skok Briana Sternberga z 27. dubna 1963 na otevřeném hřišti ve Philadelphii.

Hranice šesti metrů byla překonána roku 1985 v Paříži legendárním ukrajinským „carem tyčkou“ Sergejem Bubkou, který za svou kariéru nasbíral neuvěřitelných 35 světových rekordů. Halový byl o centimetr lepší než venkovní (což je neobvyklé) a měl hodnotu 615 cm. Dne 15. února 2014 jej překonal Francouz Renaud Lavillenie výkonem 616 cm. Dne 8. února 2020 ho překonal Švéd Armand Duplantis výkonem 617 cm.

Foto: M. Šach, AF