Praha sportovní si pro vás připravila nový seriál o zdravém životním stylu ve spolupráci s osobním trenérem a školitelem v oblasti fitness Filipem Ratou. Ten se svým osobitým stylem bude snažit zaujmout čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco navíc o tom, jakým způsobem přemýšlet o zdraví člověka a o cvičení všeobecně. 

Jako autor tohoto textu vyřknu ze svých úst výrok, že: „Jako obyvatelé Prahy, pohyb jako přirozenou součást svého života už tolik nemáme. Jestli jsme tedy vůbec někdy měli…“ Co tu máme za moderní výdobytky naší moderní civilizace? MHD, eskalátory, výtahy, případně transport osobním vozem a hodiny, trávené u počítače, které snadno přesáhnou 8 hodin. Nebo pracovní dobu, která ne zřídka přesáhne 8 hodin a plus fakt, že ne každý po zbytek dne odpočívá. Dynamika v životě se ubírá poněkud zvláštním směrem, setkáváme se s novými stresory, jak tomu obecně u společnosti bývá. A nyní těmi stresory dokáží být i média, elektronika, sociální sítě, ačkoliv si to třeba odmítáme přiznat.

Trendy nám diktují, jak se máme chovat, co máme chtít a co je právě cool. Mluví se o tom, že je třeba hubnout, hýbat se, cvičit, běhat, cvičit toto, cvičit támhleto. Nebo jen támhleto, protože to je nejlepší, protože to říkal někdo. Pojďme zamezit panice a dát tomu všemu nějaký smysl. Cvičení není jen prostředek k estetickým cílům jako je velký biceps, pekáč buchet na břiše, zpevnit zadek, stehna a další tužby lidské hlavy. Mnozí lidé už vědí, že více než velký biceps jsou zdravá záda, že pekáč buchet na břiše není jednoznačná garance dobré kondice. Cvičení v dnešní době má za hlavní úkol kompenzovat současný neblahý životní styl. A samozřejmě to není úkol jen pro cvičení, ale i pro vhodný způsob stravování a zdraví prospěšné uspořádání si svého života.

Už v úvodu podotýkám, že ani jedna ze zmíněných složek není snadná. Čímž nechci pobízet hned v úvodu k rezignaci s něčím s čím zvažujete něco udělat, anebo se už o to léta snažíte. Jen vyjadřuji jistou formu soucitu, jelikož i sám vím, že to nemusí být pro někoho snadné. Ale zase vím, že jestli něco chci, tak na tom musím sám pracovat. Dostatečně důsledně.

Opakuji důsledně. Když nejsem důsledný ať je to v čemkoliv – tělo to pozná. A teď zpátky ke cvičení. Cvičení. Tenhle termín je poslední léta nahrazovaný termínem „dělat fitness“. Slovo fitness se používá hojně, ale zase málo kdo ví, co se pod tímto termínem skrývá. Fitness je slovo. A není původem české, že. To víme. Proč tedy nesáhnout po slovníku a jednoduše ho nepřeložit. Význam slova fitness je: zdatnost, kondice, vhodnost. Můžeme samozřejmě pátrat dál a hledat konkrétní definice od jednotlivých autorů.

Někteří hovoří slovem laika a někteří zodpovědně a erudovaně skládají slova za slovem, jak běžně člověk zpravidla nehovoří. Ale shodnou se na tom, že je to něco prospěšného a že to má v lidském životě nějaký význam. Být „fit“ anebo „unfit“. V zásadě je nejnázornější rozdělit cvičení nebo fitness na hlavní dva druhy: Výkonnostní a na zdravotní.

Obr. 1 Struktura fitness (Plowman, 2011, s. 32)

Z výše znázorněného schématu je zřejmé, že cvičení lze vnímat jako prostředek pro zlepšení se v konkrétní výkonnostní oblasti, nebo jako prostředek pro zlepšení kvality svého zdraví. Bez zajištění dostatečné kvality zdraví lze jen těžko dlouhodobě intenzivně rozvíjet svoji výkonnost na vyšší úrovni. Stárneme, vysycháme, elasticita našich tkání v důsledku nedostatečného pohybu klesá, tkáně řídnou, gravitace na nás působí směrem dolů, a i z postele se vstává hůř.

Ovšem člověk proti tomu může bojovat různými způsoby. Maže se lepšími, a ještě dražšími krémy, protože „Indulona“ je přeci příliš levná na to, aby měla nějaké výsledky. Hledáme co nejsnadnější formy cvičení, které z nás učiní ty nej. Jíme hodně zdravých věcí…  Jenomže ono je hodně a hodně. Hodně zdravé a hodně jíme. Anebo nejíme vůbec a pak vyrovnáme tím druhým zmíněným hodně.

Mnozí staří nebo šedivé vlasy, jak je ve vší úctě nazývám, se nám často zaslouženě smějí nebo jen logicky kroutí hlavami nad generacemi, jež je následují. Když znovuobjevujeme moudra typu: Jíst se má všechno. Nic se nemá přehánět alias všeho s Mírou. A řadu dalších výroků, o kterých si myslíme, že se nás netýkají. Nedávno jsem se dostal ke knihám „Pěstění těla“ z roku 1935 a „Zdravověda“ 1922. Můj dojem? Psáno trochu jinou češtinou, než se píše dnes. Ale obsah a informace jsou identické s informacemi, o kterých se dnes běžně dočítáme a mluví se o nich jako novinka. Jako lidstvo blbneme a znovu se snažíme objevit znovuobjevené. Věčná honba za elixírem života, krásy a štěstí. Přestaňme proto prosím blbnout a přijměme fakt, že některé věci prostě neobejdeme, a že jestliže něco opravdu chceme nebo potřebujeme, tak proto musíme vyvinout požadované množství úsilí. A být důslední.

Cvičení

O páteři se říká, že je to kord života. Je. Záda je hlavní partie, které bychom měli věnovat pozornost. Když už čteš tento text, tak se alespoň narovnej. Píší narovnej. Opakuji narovnej se. Nu dobrá, budu doufat, že jsi se narovnal/la.

Cvičit, aby záda byla zdravá, a přitom se v běžném provozu stále hrbit, je nešťastné, ale děje se to. Tak pokud jen můžeš a vzpomeneš si. Narovnej se a narovnej i hlavu a krk, protože je pravděpodobné, že i na displej teď hledíš směrem dolů anebo máš přesunutou hlavu. Ramena vpředu. Tak dej ty ramena do šíře, aktivuj břišní stěnu. To neznamená zatnout břicho do křeče, ale prostě nesedět rozkydle! Obě dvě ramena. Na 80 procent máš pravé rameno více vpřed. Hlídej si to ať máš obě strany ne vpředu hrbatě. Ani ne zase moc vzadu v křeči. Najdi rozumný střed. Návod: Lehni si třeba zády na zem a rozprostři svá ramena na podlaze nebo si stoupni patami ke stěně a začni třeba správným postojem. To je základ.

Sleduj níže uvedené detaily

Obr. 2 Hodnocení držení těla (Vilikus, 2004, s. 45)

Paty u stěny! Koukni se ještě na výše vloženou ilustraci a doilustruj si, že stěny se budeš dotýkat patami, pak viz. ilustrace hýžděmi, oblastí lopatek a temenem hlavy a přiměřeně i rameny. Chodidla dej rovnoběžně na šíři svých kyčelních kloubů. To odhadni, ale s vysokou pravděpodobností se chodidla nebudou dotýkat přímo sebe. Tak úzké pánve se nevyrábí. Kolena trošku pokrč. Trošičku jen. Ať nejsou zamčená (propnutá). Mírně ta kolena otevři do stran. To udělají hýžďové svaly. Všimni si toho. Přitom se ti mírně nastřelí (aktivuje) dolní část břišní stěny. Když ne, tak to nasimuluj sám(a). Právě se podařilo dostat pánev do neutrální pozice. Takže nemáš vystrčený zadek vzad anebo naopak podsazenou pánev jako tučňák se zaraženými větry. Čili teď stojíš s chodidly na šíři kyčlí, … jsou rovnoběžně a kolena pokrčená a mírně vně. Lopatky a hýždě u stěny. Za ledvinami prostor. Ramena do šíře. Hlava u zdi. A připadá Ti to přirozené😊

Tohle si zapamatuj a ber to jako startovní pozici pro všechno. Bolí Tě koleno? Kyčel? Nestojíš třeba jen znuděně na jedné straně? Většina si tak stoupáme. Je třeba ty strany alespoň střídat. Všímej si detailů. Za stav našeho pohybového aparátu si můžeme primárně sami. A když ne, tak platí to, že si za stav svého pohybového aparátu můžeme sami. Jestliže Ti bylo 18 platí to dvojnásob. Jestli Ti bylo 30, tak si to už prostě přiznej, že to tělo začalo být jiné. Dospělost je od toho poučit se ze svých (jalových) mladých let, kdy to tělo odpouští relativně dost na základě svých  vlastních sebe léčebných schopností. Ale ty postupně klesají. Jukni se třeba na graf znázorňující stav kostní hmoty v průběhu našeho života. Který ukazuje, že ženy to nemají lehké, ale Ti kluci se stejně dožívají méně než ony. Koukni se tedy ještě na níže přiloženou ilustraci a pro dnešek je to ode mne vše.

Obr. Obecný model osteoporózy (Lieberman, 2013, s. 326)

 (pokračování příště)

Fitness Coach Academy / VŠTVS Palestra
» Osobní trenér
» Školitel pro oblast Fitness
» Instruktor skupinových cvičení
» Master trainer Lebert Training Systems pro ČR
» Člen představenstva České Komory Fitness
» Zakladatel Fitness Coach Academy

 

Foto: archiv